Holky od koní

25. října 2007 v 0:43 | Jean |  Mimo mísu
"Neptejte se, jestli smíte chodit do stáje, ptejte se, jesli chcete."
Takže panstvo další povídka na pokráčo-nepokráčo je na světě. Nijak slavná, mimo mísu, ale zatim se mi líbí-tudíž dobré znamení :)

Akce první - Tajná domluva? Proč ne?
"Mami, co bys řekla tomu, kdybych chodila do stáje?" nadhodila dívka při obvyklé rodinné večeři. Její o sedm let mladší sestra zbystřila sluch a úplně zapomněla na své oblíbené kuře na paprice. Otec obou dívek se zaškaredil a matka se přímo zhrozila.
"Myslíš do té páchnoucí budovy plné trusu, prachu, pavučin a těch chlupatých, čtyřnohých kousajících…," zarazila se, chtěla říct bestií, jenže nechtěla riskovat, že se na ni dcera rozkřičí, uteče do svého pokoje a práskne dveřmi, že spadne další z jejích oblíbených váz které snad nikdy nespatřily živou květinu. Ne, to nemůže dopustit, musí začít klidně a postupně jí to vymluvit, "eh… zvířat?" Maggie propalovala svou matku pohledem. Nejradši by jí dala facku, ale to si nemohla dovolit, aspoň ne teď. Musí ji přesvědčit, že je to mnohem hezčí než jak to tu popisuje a že koně jsou mírumilovnější a krásnější než většina lidí. Chtělo by to nějak zaonačit, ale jak? Nesmí na to jít zhurta, ale krůček po krůčku jí to nacpat do té její zabedněné hlavy. Ach, jak dlouho už se snaží rodiče přesvědčit, ale marně. Vždycky to zamítnou se slovy: "Ale zlatíčko, copak nevíš jak je to tam nebezpečné? Mohlo by se ti něco stát." Je to pořád stejné, co týden, to rodinná hádka. Po malé odmlce tedy začala mluvit: "Ta stáj je nově vymalovaná, každý den se tam uklízí prach, pavučiny i koňské koblihy. A koně jsou chlupatí, jako každé zvíře, ale tak nádherné barvy nemá ani nejnovější lak od Avonu. A jelikož jsou to zvířata, tak mají čtyři nohy, s tím se budeš muset smířit a ne jim je závidět, jasné?" uculila se na ni. Tohle se jí povedlo. Její mladší sestra se prohýbá smíchy, otcovi také cukají koutky a matka rudne. Výborně! Při představě, jak by vypadala se čtyřma nohama a kopyty měla i ona co dělat, aby nedopadla stejně jako Jenny. Než smích odezněl, pustila se znovu do svého monologu. "Než tu začneš kázání o slušném chování a o tom, že tě nemám urážet, ráda bych ti ještě vysvětlila několik věcí. Koně koušou pouze jsou-li ohrožení, znudění, bojí se, jsou vystresovaní nebo když je něco bolí. A co se týče mého názoru, tak s nimi je mnohem větší zábava než s lidmi a na rozdíl od lidí taky dokážou vyslechnout a poslechnout. A teď, když dovolíš má drahá máti, odeberu se do svých komnat, jelikož jsem dojedla a nemíním v této diskuzi dále pokračovati." Způsobně odložila příbor na nezpůsobně vylízaný talíř a elegantně odešla z kuchyně. Vyběhla schody, rozrazila dveře do svého pokoje a naznak padla na bíle povlečenou ustlanou postel. S úsměvem se dívala na plakát českého teplokrevníka přilepený na stropě. Tohle bylo vůbec poprvé, co dokázala někoho takhle setřít a co teprv svou matku. Byla tak šťastná! Možná by dokázala obměkčit aspoň otce-nebyl takový zarputilec, dokázal pochopit zapálení pro určitou činnost a neměl averzi proti zvířatům. Vstala z postele, zavřela dveře a došla k hifi věži, kterou dostala k letošním narozeninám, ačkoli si přála buď koně, anebo aspoň smět chodit do jezdeckého klubu ve stáji asi tři kilometry od města. Vyndala CD Avril Lavigne a vyměnila ho za CD písní o koních, které jí vypálila kamarádka. Lehce pootočila knoflíkem s nápisem Volume a celým domem se rozezněla píseň "Když se zamiluje kůň". Znovu se rozplácla na postel a oddávala se příjemnému pocitu z "dobře vykonané práce", jak tomu říkala vždycky, když naštvala matku.
Otevřely se dveře a v nich stála, světe div se, její sestra. K ní do pokoje chodila, jen když něco potřebovala-což naštěstí nebylo moc často-, nebo když byli rodiče pryč.
"Potřebuješ něco?" zeptala se překvapená Maggie. Jenny zavrtěla hlavou, zavřela dveře a sedla si k ní na postel.
"Mají tam i poníky?" prolomila ticho svou neobvyklou otázkou. "Kde?"
"No v tý stáji," špitla.
"Jo, maj tam asi šest poníků a provozujou tam taky pony klub." Devítiletá dívenka zazářila. Maggie na ni tázavě koukla. "A až tam budeš chodit vezmeš mě s sebou?"
"Jak si můžeš bejt tak jistá, že tam budu chodit?" posmutněla starší dívka.
"Pokud ti to mamka s taťkou nedovolí, choď tam tajně," přispěchala hned s odpovědí.
"Tajně?" tak tohle by teda skutečně nečekala. Její sestra, miláček rodičů, řekla aby chodila tajně do stáje.
"Ale víš, že to není tak špatnej nápad?" usmála se. "A můžu tam teda chodit s tebou?"
"Dobře, ale pod jednou podmínkou:Nebudeš o tom NIKOMU říkat! Ani mámě, ani tátovi, ani učitelce, ani nejlepší kamarádce, pokud nějakou máš. Je ti to dost jasný?"
"Naprosto," přisvědčila.
"Přísaháš?"
"Přísahám!" olízla si dva prsty a ukázala je sestře.
"Ok, zejtra to domluvim s Alicí a pak se uvidí. Ale jestli něco plácneš, třeba i omylem, udělám ti ze života peklo! Rozumíš?" pohrozila naposled. Sestra přitakala.
"A teď zmiz! Kdyby nás spolu viděli rodiče, je to v háji." Za okamžik byl její pokoj prázdný, dveře pečlivě zavřené a hudba stále puštěná příšerně nahlas. Maggie se natáhla přes postel a sáhla po školním batohu. Zašmátrala rukou v jedné z jeho kapes a vytáhla mobil. V seznamu kontaktů našla Alici a zmáčkla tlačítko. Po chvilce vyzvánění se ozval známý hlas. "Ahoj ahoj, co to, že slyším přepálené CD, které jsem darovala své drahé kamarádce, puštěné na plné pecky?" otázala se se smíchem.
"Eh.. jé promiň, hnedka to napravim," řekla, vypnula hudbu a odebrala se do koupelny, kde za sebou zamkla.
"Máám pro tebe novinkůů!"
"A jakůů?"
"Skvělůů!"
"Fajn a povíš mi ji?"
"Jasně, že povím, proč bych ti asi jinak volala?" "Tak povidej, povidej."
"Nejspíš… budu… chodit…" schválně to protahovala, aby vyvolala větší napětí a pak to na ni vyhrkla:"Do stáje!"
"Cože?!" nemohla její přítelkyně věřit vlastním uším.
"Ty si děláš srandu viď?"
"Ani náhodou," radostně odpovídala Maggie.
"Jakto?"
"Ále.. dneska se mi povedlo mistrovsky uzavřít hádku s mamkou. A teď se podrž, řekla jsem jí, ať koním nezávidí jejich čtyři nohy!"
Z mobilního telefonu zazněl smích. Maggie si jej radši podržela půl metru od ucha aby zamezila nebezpečí ohluchnutí. Teprve když ustal, odvážila se přiblížit si ho znovu k hlavě.
"A co ona na to?"
"Nic nestihla říct, jenom rudla a rudla jako rak a taťka s Jenny se začali smát. Pak jsem jí řekla ještě pár podrobností ohledně etologie koní a způsobně jsem se odebrala do pokoje."
Následovala další oboustranná salva smíchu a podrobné rozebírání hádky a představ paní McNeelové s kopyty a tak podobně, než se konečně dostaly k hlavnímu tématu telefonátu a totiž tajnému docházení do stáje.
"Chceš mi vážně říct, že tvoje malá "dokonalá sestřička" ti navrhla, abys tajně chodila do stáje? To není možný!"
"Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. A co víc, já mam v úmyslu to uskutečnit! Dalo by se to nějak zařídit?" zeptala se.
"No, copak o to, zařídit by se to dalo, ale jak si chceš zajistit, že tě rodiče nebudou z ničeho podezírat?"
"Už jsem si to rozmyslela, víš jak je ve škole ten uhozenej přírodovědnej kroužek?"
"Vim."
"Tak já rodičům nakecám, že tam chci chodit! V Jenny se jakoby probudí "sesterský opáčko" a bude chtít chodit taky. Domluvim to s učitelkou, abych jako mohla pracovat doma a založim si na to sešit. Mohlo by to klapnout."
Kroky po schodech však vyrušily rozhovor a dívka byla nucena ho ukončit.
"Zejtra se domluvíme, čau," řekla rychle a zavěsila. Strčila telefon do kapsy džínů a spláchla. Odemkla dveře koupelny a otevřela dveře, právě včas aby stanula tváří v tvář stále rozčílenému obličeji své matky. "No nazdar," pomyslela si. "Hele o kázání vážně nemam zájem, tak si ho odpust, musim se učit." A zabouchla jí dveře svého pokoje před nosem. "Dva nula pro mě," ušklíbla se a radši skutečně vytáhla sešit zeměpisu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.