Pohromy

1. června 2007 v 17:49 | Jean |  Kapitolovky
Přináším vám první kapitolku nové povídky. Ať se vám líbí :)

Hustě pršelo. Jedna kapka za druhou zuřivě pleskala o zem. Obloha byla tmavá, černočerná tma rozhodně neodpovídala červnovému odpoledni. Blesky občas rozsvítily den a na pár setin sekondy bylo vidět ponuré město. Elektřina vypadla už na začátku bouřky. V některých oknech plápolal malátný plamínek svíčky. Přes mohutné hřmění pronikl pouze zoufalý nářek ustrašeného psa. Nikdo nevystrčil z domu ani nos. Nikdo, až na rozčílenou třináctiletou dívku. stojící na mítině. Bouřka sílila spolu s jejím narůstajícím dívčiným vztekem. "Jak mě mohli vyloučit?!" křičela. Třináctiletá dívka sice nebyla nejklidnější, ale tohle na ni už bylo moc. V tomhle jí nerozuměla ani její matka. Žily sami, protože Angelin otec zemřel při autohavárii. Angel se vyčerpaně sesula na zem. Všechno se jí hroutilo. Vyhodili ji ze školy, ztratila nejlepší kamarádku a to ještě nevěděla, že ji čeká další pohroma.
Zvedla se, vzala školní tašku a chystala se k odchodu. Opřela se rukama o morou hlínu plnou jehličí. Něco ji tlačilo na dlan. Zvedla ji a spatřila kovový kruh, nejspíš bronzový. Byl velký akorát na krk a měl různé vyryté ozdoby. Angel si ho nasadila, šlo to lehce. Cítila se díky němu zvláštně silná a nabitá energií. Vydala se domů, již uklidněná, smířená s událostmi a příjemným pocitem z prapodivného předmětu. Bouřka již ustala. Nebe bylo blankytně modré, slunce se usmívalo na město, které jakoby se náhle probudilo ze zimního spánku. Dívka vzala za kliku hlavních dveří a nahlédla dovnitř. Spatřila matku sedící na chodbě. Byla smutná a ustaraná. Jen co ji uviděla, vyptávala se, kde byla, co to má na krku atd.
"Klid mami. Byla jsem v lese..." víc říct nestihla, protože tím zvedla další vlnu otázek. "Mami! Nech mě domluvit!" okřikla ji a matka se uklidnila a dcera začala vyprávět: "Ve škole jsem se pohádala s Tery a naše přátelství je u konce. Začal se do toho motat Michael a tvrdil, že stejně nestála za to abych se s ní kamarádila. Tím mě pěkně naštval a tak jsem mu vrazila pořádnou facku, ale viděl to ředitel. Vzal mě do ředitelny a řekl, že moje prohřešky a surové chování už nebude tolerovat. Prý se na školní radě usnesli, že mě vyhodí." její rodička v zuřivém úžasu už chtěla vybouchnout, ale Angel jí nedala možnost a pokračovala:Vypadla jsem odtamtud co nejrychlejc a přitom se mi podařilo vyhodit mu dveře z pantů a rozbít ty prosklený dveře u vchodu. Ani jsem nevěděla, kam du, jenom sem rozzuřeně šla. Dostala sem se do lesa, mrskla taškou a vybíjela si vztek. Řvala jsem a v tom přišla ta bouřka. Bylo mi jedno, že by mě moh třeba zabít blesk nebo padající strom. Nemohla jsem se celý tři hodiny uklidnit. Pak jsem se vyčerpaně sesula na zem a když jsem se chtěla zvednout, našla jsem tenhle kruh a připadalo mi, že by pasoval tak akorát na krk, tak jsem to zkusila. Měla jsem takovej krásnej pocit, tak jsem si ho nechala a šla domů." zkončila a šla si dělat večeři.
"Mám pro tebe ještě jednu špatnou zprávu."
"Jakou?" zeptalase s klidem třináctka. Věděla, že i kdyby se měly odstěhovat, nerozhodí ji to.
"Musíme se přestěhovat." Uhodila do černého. Když mlčela asi deset minut, zeptala se jí máma: "Ty na to nic neřekneš? Žádný rozběsněný scény? Žádný práskání dveřma?" Odpověď byla prostá. "Ne. Už mě tu nic nedrží, nemám proč se čílit. Kam se přestěhujem?"
"Do Irska. Mám nabídku na pěkný, levný dům na venkově. Má to ale háček. Musíme se naučit Irsky." Všechno by snesla, ale tohle byl šok. Jakoby nestačilo, že se musí učit francouzštinu!
"A proč? Neni náhodou Irsko Britská kolonie?"
"Je, ale jenom sever. Tam, kde je ten dům se mluví Irsky. Anglicky skoro vůbec." To néé!
"Mami, to nezvládnu! Určitě je to hrozně těžký!"
"Nesmíš všechno vidět tak černě. Určitě je to tam moc hezké, jsou tam milí lidé, co ti s Irštinou pomůžou. Co kdyby jsme se tam zítra jely podívat?" Angel chvíli váhala, ale pak souhlasila.
"Zajdu si připravit věci a ty zatím naplánuj cestu, ju mami?"
"Tak dobře"usmála se žena vyšší postavy s černými vlasy a přívětivou tváří. Její dcera vyběhla do svého pokoje a halabala naházela věci do velké, modré, sportovní tašky. Do místnosti vešla veselá osoba s mapou v ruce.
"Už máš sbaleno? Bezva." Koukla se do tašky na zmuchlaná trička, ponožky mezi spodním prádlem a zamotané jeany. "Co to je?" ukázala na tašku.
"No.. to... ehm... to je úhledně složené prádlo." Obě vyprskly smíchy a smály se snad tvrt hodiny, než se konečně uklidnily. "Koukni. Pojedeme tudy, cestou se stavíme v Londýně. Pak nasedneme na trajekt a dostaneme se do Severního Irska. Co si ještě udělat výlet do Dublinu?"
"Co?"
"Vajco. Ty mě neposloucháš!"
"Na tos přišla brzo." ušklíbla se Angel.
"Nebuď drzá!"
"Nejsem" usmívala se.
"Tak nebuď a koukej se!"
"No jo pořád."
"Tak pojedem do toho Dublinu?"
"A co kdybysme tam jely až druhej den?"
"To by šlo. Takže pojedem po týhle silnici a tady to je."
"Co?"
"Náš nový domov."
"No super. A kdy budem vstávat?"
"V osm"
"Néé v osum néé! Umřu na nedostatek spánku! V devět!"
"Houby umřeš. V osm"
"V půl devátý?" nasadila dívka prosebný výraz a tak to její matka musela chtě-nechtě odsouhlasit.
"Dobře, ale teď spát! Je třičtvrtě na dvanáct, tak dělej!"
"Když to musí bejt." protočila Angel oči v sloup a zaplula do koupelny.
"Tak už vylez, trčíš tam pěkně dlouho!"
"Vždyť už lezu."
"Neni to vidět." Ze dveří vylezlo jakési stvoření s pastou až za ušima.
"Ale za to je ti krásně vidět pasta na krku" upozornila ji se smíchem osoba v noční košili.
"Fakt?"
"Jo."
Třináctka zalezla zpátky do koupelny a vylezla už čistá a namířila si to do pokoje k počítači.
"Kampak mladá dámo?"
"É.. k počítači" zazubila se.
"Jak myslíš, ale vstáváme v osm."
"Bléé" vyjádřila se k tomu velice inteligentně Angel a už surfovala na internetu.
Druhý den ráno v osm hodin se někomu nechtělo vstávat. "Mami nech mě spát!" přetáhla si buzená deku přes hlavu, ale vzápětí už ji neměla a tak radši vylezla.
"To sou způsoby, takhle lidi tahat z postele" poznamenala, když přišla do kuchyně.
"Kde máš tašku?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.