Sbohem

18. ledna 2007 v 21:23 | Jean |  Jednorázovky
Takže tady je má první povídka v tomto blogu. Není moc dlouhá, ale její smysl je v něčem jiném. Doufám, že se vám bude líbit i když je docela smutná, ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale je to tu, takže hezké počteníčko

Slunce krásně svítí, mořské vlny pomalu kloužou po hladině. Plavovlasá dívka jede na bílém koni, vítr jí provlává kolem hlavy a ona je šťastná, nic ji netrápí, starosti jsou pryč a ona si užívá té nádhery. Jemný písek se víří pod kopyty koně voda zpívá, vítr šeptá, jen písek prosí, prosí "Nech mě jít!", ale dívka ho neslyší, nechce ho slyšet. Kůň náhle zastaví. Je noc, kapky deště stékají dívce po tváři. Ne, není to déšť, to slzy stékají po jejích lících. Slzy zármutku skrápí krásnou tvář, oči prosí "Zůstaň se mnou!".
"Prober se! Heather vztávej!"
"Co? Co se děje?"
"Měla bys jít domů Heather, nemůžeš tu takhle zůstat."
"Já musím, nemůžu ho tu takhle nechat! Musím zůstat s ním!"
"Stejně tu nic nezmůžeš."
"Já vím Samantho, ale nechci být bez něj."
"Jak myslíš, ale aspoň by ses mohla jít občas podívat ven. Podívej jak tam svítí slunce!"
"Tak dobře Sam, přemluvila jsi mě."
Už je to přesně dva roky, co se tehdy 17letá Heather seznámila s Tomem, číšníkem v italské restauraci. Poprvé se setkali právě tam, Hether se svými rodiči oslavovala své přijetí na Ministerstvo kouzel. Právě totiž dostudovala v Bradavicích, škole čar a kouzel spolu se svojí nejlepší kamarádkou Samanthou. Rozhodla se zkusit štěstí a povedlo se! Byla to skutečně kouzelná oslava, také díky tomu milému číšníkovi. Prohodili několik slov, následovali schůzky a poté... Jejich poslední rande. Heather mu chtěla říct, že je čarodějka, ale on už nedojel. Na cestě ho srazil opilý řidič a nešťastná dívka teď dnem i nocí sedí u postele vedle něj. Už dva týdny nevyšla z nemocnice, nechce ho opustit za žádnou cenu.
Heather následovala Samanthu ven z pokoje chodbou až k hlavnímu vchodu. Bylo skutečně překrásné počasí podivně krásné na to, že je listopad. Přesně takové jako v tom snu. To napadlo Heather, ale nechtěla se tím dál zatěžovat. Sedla si na lavičku a měla pocit, že jí někdo pozoruje. Tohle se jí určitě nezdálo, někdo ji sledoval. Ohlédla se a spatřila stín, byl postavou úplnně stejný jako Tom a to ji děsilo. Avšak stejně jako se objevil, tak stín zmizel.
"Co je?" zeptala se Samantha své nejlepší kamarádky, která jí byla tak blízká jako sestra, sestra která ji vždy podrží. Hodněkrát na to myslela a chtěla jí oplatit vše co pro ni kdy Heat udělala a teď se naskytla šance, že se jí toto přání splní. Teď bude plavovláska potřebovat pomoci, jako nikdy předtím.
Heather měla ve tváři vylekaný výraz, ale přesto se šla podívat na místo, kde viděla onen stín. Nic zvláštního tam nebylo, jen písek. Heather si klekla na zem a vzala písek do dlaně. Začal foukat vítr, hladil ji po tvářích a šeptal, z dálky jako by zpívalo moře a písek prosil "Nech mě jít!". Heather řekla prostou větu, která však znamenala mnoho, tolik jako odpuštění, tolik jako porozumění, tolik jako láska - "Sbohem"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.