O statečné Morganě

19. ledna 2007 v 17:38 | Jean |  Jednorázovky
Tady je jedna pověst kterou jsem psala asi před měsícem do jedné soutěže na http://gobie.org.web4ce.cz/bradavice (složitý já vim, dřív to bylo jednodušší, ale teď se přestěhavaly na jinej hosting). Jinak ta strašidelná scéna je z části podle jednoho dílu hororovýho seriálu Lovci duchů. Takže pěkný čtení :D

O statečné Morganě
Daleko v horách, tam kde stromy sahají až k nebi, tam ležela kdysi dávno jedna vesnice.
Lidé se tam měli dobře, řemeslům se vedlo. Ale až do doby, kdy se jeden mladík vydal do horských pustin za vesnicí. Tam objevil jeskyň, tma tam byla jako v pytli, tak rozsvítil si pochodeň. Co tam však spatřil, to nikdo neví, jelikož se už nevrátil. I hledali ho mnozí vybaveni přilbicemi a meči. Však nikdo ho nenašel a tak se na něj zapomnělo. Však ve vesnici panoval strach z temného okolí a nikdo se po dvě stovky let neodvážil do neznámých krajů. Vesnice se za tu dobu proměnila v městečko, které jen kvetlo.
Na kraji městečka žila jedna mocná kouzelnice. Měla dvě dcery, Isabelu a malou Morganu. Morgana měla ráda dobrodružství a tak se často sama vydávala po městě, hledat tmavá zákoutí, která ještě neobjevila. Když povyrostla, učila se kouzlům od matky.
Vařila lektvary na uspání a cvičila pilně i s kouzelným mečem, dědictvím po předcích.
Isabela naproti tomu ráda chodila za chlapci, kteří se jí pro svou krásu často klaněli. Vařila pouze lektvary krásy, lásky a zapomnění, různými kouzli si dopomáhala aby byla stále nejkrásnější v městě. Jejich matka měla radost, jak jí dívky rostou a že dodržují zásady magie. Když bylo Morganě 15 let, rozhodla se její matka, že jí zasvětí do posvátných rituálů. Na to se musela Morgana dlouho připravovat. Když ji zasvětila, učila jí kouzlům mocnějším něž jaké učila svou druhou a starší dceru. Morgana se učila rychle a tak se rozhodla, že se naučí dobře i s mečem. Šla proto za místním kovářem, který zbraně nejen vyráběl, ale i s nimi učil zacházet. Chvíli se ostýchal učit dívku s takovou zbraní, ale nakonec ho dívka obměkčila. Učení jí šlo a tak brzy uměla se všemi zbraněmi, co kovář vyráběl. Od mečů, přes kopí až po různá kladiva. Po pěti letech učení od matky a kováře se rozhodla, že zjistí, proč tehdy zmizel ten mladík. Všichni jí to rozmlouvali, ale než se stačila pevně rozhodnout a vydat se k jeskyni, ztratil se další chlapec, který lovil v lesíku nedaleko jeskyně a s ním několik jeho společníků. V tu chvíli se Morgana rozhodla vydat se je hledat. Vzala si s sebou kouzelný meč po předcích, kovář jí dal kopí, které skolilo už mnoho kanců, ba i medvědů a také přilbu, kterou vysvětili samotní bohové. Matka k meči přidala jí štít, plný obranných kouzel. Morgana tou dobou byla nejsilnější z města, porazila mnoho chlapců při soubojích, ale i silných mužů, kteří byli dobrými lovci a silnými bojovníky.
Při loučení jí sestra dala prsten, který oslepí nejen chlapce, ale i různá ostatní stvoření. Morgana se vydala na cestu a opakovala si při tom kouzla, co jí učila matka. Neměla strach, věřila si, ale nepřeceňovala se, jelikož věděla že se nesmí nechat zaskočit. Byla na pozoru a neunikl jí nejmenší šup ptactva a divé zvěře. Došla až k jeskyni, dodala si odvahy a vstoupila. Posvítila si prstenem na cestu a dívala se všude kolem. Zahlédla v rohu jeskyně stín a když se podívala co tam je, spatřila mrtvolu jednoho ze společníků mladíka. Byla celá rozsápaná, avšak nebyly tam otisky drápů medvěda ani zubů vlka, či rysa. Tyhle otisky byly zcela neznámé, hluboké rány velkých tesáků a rozdrápaná kůže ostrých paznehtů odpovídali o prapodivném obludném stvoření. Zanedlouho objevila Morgana kosti pohozené po zemi. Zjevně patřili mladíku, který se ztratil před dvě stě lety. Už nemusila hledat dál aby spatřila další společníky. Ohlodané kosti a roztříštěné lebky svědčili o zrůdnosti tvora. V jednom koutě se však krčil živý tvor. Byl to poslední ze společníků mladíka. Krev a špína okolo něj napovídali, že je tu vězněn. Morgana ho chlácholila a ptala se ho jestli viděl, co zabilo ostatní a ví-li, zda je jeho druh, kterého doprovázel ještě naživu. On odpověděl, že slyšel před několika chvílemi řev chlapce, avšak že neviděl tu stvůru, která se živí jeho druhy. Morgana vzala mladíka s sebou a společně šli hledat zbývajícího člena družiny. Nedlouho bloudili podzemními chodbami až uviděli zkrvavené tělo. Morgana se rozhlídla a nahlédla na chlapcovo tělo blíž. Zjistila, že ještě žije. Rychle ho vzbudila a pospíchala ven z jeskyně. Daleko se však nedostali. Po chvíli uslyšeli šramocení a těžké oddychování. Morgana posvítila prstenem, ale nic neviděla. Všude byla jen tma a nánosy prachu. V něm však byly stopy. Byli velice prapodivné. Byli jen dvě, každá stopa se skládala ze čtyř prstů a čtyř dlouhých ostrých drápů. Šli dál, ale najednou něco chytlo prvního mladíka a zmizelo to s ním. Morgana rozsvítila prsten co nejvíce, ten ozářil velkou část jeskyně, ne však celou.Museli se vrátit, protože netvor odnesl chlapce hloub do jeskyně. Schovali se a vyčkávali až něco uslyší. Náhle se jejich ruce smáčeli teplou tekutinou, která stekla až k nim. Morgana nepotřebovala nic, aby jí došlo, že je to krev. Nakázala druhému hochovi, aby zůstal schovaný a sama šla po mokré stopě. Vytáhla meč a vřítila se na tvora. Ten jí uštědřil prackou ránu do hlavy, tím prorazil helmu a Morgana ji musela odhodit, ale nedala se a rozehnala se po něm mečem. On byl rychlejší a meč jí vyrazil. Morgana neztratila hlavu a kopím ho zasáhla do hnáty. Ozval se řev. Stvoření si vytrhlo kopí a pokračovalo v urputném boji. Dívka plně rozsvítila prsten a tvora oslepila. Stále ji však nacházel čichem. Několikrát se po ní ohnal svými ostrými drápy. Morgana odrážela výpady štítem, proto ji nikdy nezasáhl. Naposled ji však srazil na zem. Morgana natáhla ruku a uchopila meč. Když se nad ni obluda naklonila bodla ho rovnou tam, kde si myslela, že má srdce. Vytáhla meč z rány, postavila se a sekla do jeho krku. Vrátila se k chlapci, posbírala co nebylo zničeno a pospíšili si ven z jeskyně.
Dlouho trvali oslavy na počest Morganiného vítězství a návrat hocha domů. Mezitím se Morgana s chlapcem, který dospěl v muže, sblížila a konala se svatba. Bohové jim šli za svědky a od té doby spolu byli až do smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anistia Anistia | Web | 15. března 2007 v 19:25 | Reagovat

Moc hezká povídka, ta moje co jsem posílala byla příšerná...

BTW: Jakto, že dneska nebyli hodiny Starodávných run? Moc sjem se na ně  těšila :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.