Bouře - den 1.

19. ledna 2007 v 0:58 | Jean
A je tu další povídka, tentokrát není smutná i když místy je malinko deprimující, ale vzhledem k tomu, jak je teď venku to docela souhlasí. Bude to na kapitoly, co kapitola to den. Tady je, užijte si ji

Všichni se křečovitě drží svých hrnků s grogem, mimo těch, kteří byli zalezlí, když bouře začala. Za okny padají kroupy, fouká ledový vítr a hrozivě hřmí a blýská. Takovouhle bouři už městečko Simonsnov dlouho nezažilo.Všechno živé venku už se poschovávalo kde mohlo, jen jedna osoba marně hledá úkryt v lese. Je to Viktorie, dcera majitele hospody. Přijela se podívat za svým otcem, ale po cestě jí zastihla bouře a ztratila se. Nikdo neví, že tam je, jinak už by po ní dávno pátralo celé městečko bouře nebouře. Dívka už se ani nesnaží volat o pomoc, ví že by ji nikdo neslyšel, protože hromobití i bouchání krup o stromy, skály i domky by ji jistojistě přehlušilo. Snaží se najít lesní stezku, po které by došla až k prvním domkům, ale cestička jako kdyby tam nikdy nebyla. Všude je bláto a nedaleko dokonce udeřil blesk do stromu a ten se skácel a začal hořet. Viktorie už si začíná myslet, že se z toho proklatého lesa už nikdy nevymotá, když v tom uvidí zvláštní záblesk vpravo. Není to blesk, je to jako zářící osoba s křídly. Viky si protře oči, jestli se jí to jenom nezdálo, ale záře je tam pořát a ukazuje na ni, jako by říkala "Pojď za mnou a já ti ukážu cestu". Viktorie se naposled rozhlédne a poté zamíří směrem k té zvláštní záři a následuje ji. Po několika desítkách metrů uvidí dívka domek. Vypadá schátrale, jako kdyby v něm už dlouho nikdo nebydlel, ale střechu i zdi má v pořátku. Viky se dlouho nerozmýšlí a vstoupí dovnitř. V krbu spokojeně praská dříví, nikde ani pavučinka, přestože zvenku vypadal domek velmi zpustle. Mladá žena se rozhlídne a nikde nikdo. Posadí se ke krbu a ohřívá své promrzlé tělo. Sundá si promočenou bundu a mikinu a pověsí je přes židle okolo čtvercovitého jídelního stolu. Viktotie si prohlíží celý domek a zjišťuje, že se skládá pouze z jedné místnosti a půdy. V rohu místnosti je truhla, zvědavě do ní nahlédne a uvidí zvláštní oblečení. Vytáhne ho a prohlíží. Vypadá zvláštně, je to černý, dlouhý oděv s širokými, dlouhými rukávi. Mokré oblečení ji studí a tak se převleče. Kupodivu jí oblek sedí, Viky nakoukne znovu do truhly a spatří jakýsi klacík. Chvilku si ho prohlíží, ale nevěnuje mu přílišnou pozornost. Najednou ucítí na rameni něčí ruku, lekne se a kus ustoupí. "Pomóc, kdo to je? Co ode mě chce?" Viktorii napadá náhle spousta panických otázek a neví zda má utéct, ptát se, nebo radši nedělat nic.
"Nemusíš se bát, nechci ti ublížit." řekne příchozí chlácholivým hlasem. Viktorii to však moc neuklidňuje a člověka si prohlíží. Má na sobě skoro stejný oděv, jako nyní ona, hnědé vlasy mu zakrývají pohlednou tvář a přívětivé zelenohnědé oči ji bedlivě sledují. Viktorie sebere odvahu a nesměle se zeptá:
"Kdo jste?"
"Promiň, nepředstavil jsem se, jmenuju se Argenius Dolgreen." odpoví a stále se na ni dívá.
"Já jsem Viktorie Remdronbová." představí se Viky a přestává se bát.
Najednou si Dolgreen všimne jejího oblečení a zarazí se. "Tohle jsem neviděl už nejmíň pět let!" To zarazí prozměnu Viktorii. "Neviděl? Vždyť to máte na sobě?" podivuje se, ale Dolgreen jí to vysvětlí "Ne, takhle jsem to nemyslel. Tohle je hábit po Wendy!"
"Wendy?"
"Chodili jsme spolu v Bradavicích, ale pak..." Argenius se rozvspomíná, ale minulost je smutná, tolik smutná, že na ni nechce myslet, ale teď už musí a musí jít dál.
"Hábit? Bradavice? Ničemu nerozumím!"
"Viktorie, víš existuje svět čarodějů a čarodějek, o kterém mudlové nic nevědí. Já jsem kouzelník Viky." začne vysvětlovat Agenius, ale Viky pořát nic nechápe.
"...Ale to je jedno. Teď by sis měla odpočinout, určitě jsi unavená. Tamhle je postel, já si ustelu na zemi." ukáže na postel a ustele si na zemi.
"Dobrou noc Argeniusi"
"Dobrou Viktorie"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tobi Tobi | E-mail | Web | 19. ledna 2007 v 1:03 | Reagovat

Ahoj.Je to zajímavej příběh,ale moc rychle useknutej,je takovej bez života...

2 Jean Jean | Web | 23. ledna 2007 v 0:50 | Reagovat

Tobi:Neboj, on neni useknutej, bude na pokračo :D

3 Jean Jean | Web | 23. ledna 2007 v 1:08 | Reagovat

Totiž už je ;) chce to jenom psáát a psáát a psáát :D

4 Tobi Tobi | E-mail | Web | 25. ledna 2007 v 21:06 | Reagovat

jj už se mi to začíná zamlouvat =) Jinak,díky za komentáříky ke článkům,píšu opět další a troufám si říct že bude hodne gooood =D

5 Jean Jean | Web | 31. ledna 2007 v 3:27 | Reagovat

to sem ráda :)

tak hned du číst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.