Bláznivý den - den 2.

19. ledna 2007 v 20:46 | Jean
Přidala jsem další kapitolu Den za dnem, tentokrát to je v minulém čase. Kdyžtak mi do komentářů napište, co je lepší.

Slunce hřálo Viktorii na tváři a ta se pomalu probouzela. Probouzela se z krásného snu, zdálo se jí o průzračné řece, která skáče po kamenech a slunném dnu. Když se vzbudila úplně, první její pohled směřoval k jasné obloze za oknem, byl slunný krásný den, něco kolem půl desáté. Viky si matně vzpomínala na včerejší události. Jediné na co si vzpomínala dokonale byla bouřka se všemi blesky a pak nějaká zář, ale už nevěděla jaká. Teď se soustředila na přítomnost. Rozhlížela se kolem sebe, domek nyní při jasném světle, které vnikalo do místnosti dvěma nevelkými okny vypadal ještě útulněji a příjemněji než včera. Dívka vztala a šla se poohlídnout po něčem k snědku. Uvědomila si, že má na sobě stále ten podivný oděv, ale protože její oblečení ještě neuschlo nechala si ho. V pokoji nalezla několik housek a pomerančový džus. Na stole bylo vše připraveno ke snídani a vyhladovělá Viktorie se dlouho nerozmýšlela. Když dojedla, šla se podívat ven. Jen co otevřela dveře, oslnila ji zář slunečních paprsků. Vzduch byl svěží a ptáčci vesele cvrdlikali na počest překrásnému dni. Nedaleko šuměla řeka, Viky to něco připomělo a vyrazila ji najít. Zanedlouho před ní skákala stejně jako ve snu a lákala ke koupání. Dívka neodolala a jen co v ní smočila prsty, zjistila, že není moc studená a tak sundala hábit a plavala po mírném proudu. Bylo jí příjemně a tak si ani nevšimla pozorovatele.
"Je krásně co? Den přímo stvořený ke koupání!" vyjádřil se s úsměvem a překvapená Viky ho pocákala od hlavy až k patě (a nebylo to jen překvapením :D ), což příchozího ale nijak zvlášť nevyvedlo z míry.
"Takhle jsem to nemyslel." řekl a voda z něj kapala jako z vodníka, což Viktrorii náramně rozesmálo.
"To já jen abyste z toho koupání taky něco měl." smála se hnědováska.
"Tak to teda děkuju" poznamenal rádoby naštvaně Dolgreen a rozesmál se spolu s ní.
"Není zač" oplatila mu Viky a začala prudce cákat, načeš Argenius svlékl hábit a následoval ji do vody. Ještě chvíli tam spolu takhle laškovali a smáli se z plných plic (někdy skoro plných vody). Pak ale nastala chvíle, ta Chvíle. Dolgreen se Viky podíval do očí a něžně ji políbil. Viky mu to oplatila. Potom Agrenius promluvil: "Neznám tě, ale přesto jako kdybych tě vídal už léta." Viktorie se na něj usmála a znovu ho políbila "Mám stejný pocit.", potom vylezla na břeh a nohy si máchala ve vodě. Muž vylezl za ní, podíval se jí do očí a začal ji vášnivě líbat...
Dál si to můžete domyslet :)
Byla už skoro tma, když se Viky s Argím vraceli do domku. Dlouho do noci si povídali o minulosti, o svém životě i o tom jak se tady vlastně ocitli. Ospalá Viktorie si položila hlavu Ageniusovi na klín a spokojeně usnula. Dogreen ještě chvíli přemýšlel, ale poté i jeho přemohl spánek a položil se na měkkou postel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.